Byl to takový ten ikonický podzimní víkend. Všechno mělo fungovat, být krásné, veselé a hravé. Ve vzduchu to smrdělo neustávajícím babím létem, vzduchem poletovalo bronzové listí, které svou usychající vůní prosycovalo všude přítomné lesy. Na lukách se červenaly divoké šípky a po březích Slapské přehrady se na vlnách líně převalovaly opuštěné loďky. Tak nějak to celé bylo.

Cesta z Rožnova pod Radhoštěm utekla jedna báseň, kterou zachmuřila snad jen zapomenutá kniha. Nevadí, nám snílkům okno čumendům to vrásky nepřidělává. V Praze setkání se zbytkem Slovácké výpravy. Spanilý přesun dodávkou mezi, dětmi, rozdrobenými rohlíky a kolující krabicí vlčnovských vdolečků přijíždíme na místo určení a startu v Cholíně. I když postarší rekreační budova, naprosto plně dostačující všem našim požadavkům, sportovním, kulturním I sociálním. Z naší výpravy jsem schytala nejdelší 61 km trasu kolem Slapské přehrady. Zdenek šel na 47 a Sára si dala svou první 33. A taky jsem schytala budíček v 5:30. Oblíbená Nocturno. Převalování, mikrospánky a budík. Oblíbenou frázi, bez vyspání na startu bez stání, se snažím vytěsnit z myšlenek a z potemnělého pokoje vynáším veškerý závodní arzenál. Nacpu do sebe 2 kašičky od zakoupené ještě v pátek před odjezdem od místního vegana, a tak nějak v polospánku doklopýtám na autobus který nás odváží na start. Celkem jsem překvapená kolik je tu lidí, očekávala jsem možná 2 rozespalé pořadatele a nějaký výstřel zpoza chodníku a ono tu na nás přišla početná osádka, pod velkým nafukovacím obloukem a regulérním startem s doprovodným vozidlem. Bude 7 ráno, ale už chápu povinnou výbavu s čelovkou. Vyrážíme do ranní tmy, kterou ještě více umosní hustý les, kterým ukrajujeme první kilometry vražedným tempem. Po 3 km mám už krásně dodrápané nožky maliním a jiným podobným lesním nešvarem. Začíná mi docházet, že tahle trasa bude neskutečně výživná. Když konečně vybíháme na louky a polní cesty, čelovku můžu bezpečně vypnout. Holky mi už dávno utekly sprintem a tak si jdu svůj boj o 7,5 hodinový čas. Nemám naběháno a je to znát. Plahočím se lesními trailíky. Rychlými kopečky nahoru, a strmými úseky dolů. Ojoj. Chci své 800 metrové stoupání. Tyhle stovky a dvoustovky jsou zabijáci. Po deseti kilometrech, takových trošku nastavených proti 48 km tratě, se konečně stáčíme ke korytu přehrady. Konrétně do Hubenské zátoky. Ta krásná ranní podívaná mi tají dech. Ocitám se v jiném světě, kde vodní hladina hladí úpatí skalek a srázů. Krásným lesním traverzem klikatícím se mezi skalkami míříme do Cholína, místo naší základny a start střední trasy. Je lehce po osmé ráno, středňáci startují v 9, takže se brzy začneme na trati prolínat. První kontrola, občerstvení a take vrchařská prémie na vrcholku vzdušné spirálové rozhledny. Soucítím s nebožáky trpícími závratěmi, kteří rozhlednu v půlce odpískají. Následující seběhm roztřepávám stehna a zanedlouho čeká další rozhledna. Opět jsme se trasou trošku vychýlili od břehu Slapské přehrady, ale následující lesíky a políčka nás zavedou zpět, tentokrát už s přeběhem přes spojovací most. Občerstvím se pomeranči, nic kloudnějšího mě nenapadne a vyrazím vstříc dalším lesním krosíkům. Nožkám se běží, brzo ztrácím své věrné parťáky, než seběhnu těsně ke břehům, kde v tichosti bivakují čekající rybáři. Už jen pár kilometrů mě deli od volební místnosti v obci Nahoruby. Závod se totiž letos koná v termínu parlamentních voleb ČR a tak jsem nebyla líná a vyřídila si voličský průkaz s podporou organizátorů závodu, kteří mi čas strávený ve volební místnosti odečtou. Je poledne, teplota stoupá a listí na stromech řídne, začíná být obtížné vyhnout se sluníčku, a tak v rychlosti měním šátek za kšilt. Pak už sbíhám do malinké vesničce zaklíněné mezi kopečky a hledám něco jako obecní dům s volební místností. Hurá, domeček je hned u trasy a hlídají ho dvě slečny, které už zapínají stopky a navádí mě dál. Volební rutina splněna, rozhovor pro Českou televizi :D poskytnut, narazím motor a la 40.km, rozuměj: Nožičky moje, mějte se mnou soucit a vydržte ještě 20 a rozbíhám to vstříc krkolomnému úseku, který se vyznačuje osvěžujícím brodem přes říčku, ale I záludnými odbočkami, které hrozí zablouděním. Uf, trasu nikdo nepřeznačil, a opět nabíráme výškové metry a mě začínají ubývat síly, sotva se doplazím na třetí občerstvovačku, která uvádí do rychlostní prémie. O nějaké rychlosti nemůže být řeč, kor když naběhnu do opačného směru okruhu, po několika set metrech to otáčím a ploužím se správným směrem. Občerstvím se opět pomerančem, což je nadliský úkol, žaludek se zasekl. Achjo, ted už leda můžu odpočítávat jen pár kilometrů, které mě nakopne a zbytek to vidím na plahočení. Jak jsem řekla, tak se I stalo a já vypla přesně pod Albertovými skalami. Tak si říkám, těch pár výstupů, nějak zvládnu. Čas zatím vypadá na slibovaných 7:30. Jenže se pár výstupů vyklubalo na několik nekonečných škrábání do strmých schůdků na vyhlídky, ze kterých už snad ani nemám radost, jelikož s každým vystoupaným metrech se mi v hlavě protočí z absence inzulínu nebo čeho asi celý vesmír a takhle se tam pinkám asi hodinu a když mi nakonci už žaludek definitivně vystaví stopku, rezignovaně na asi posledních 8 km přecházím do turistického tempa. Na poslední osvěžovací stanici s nadějí nahodím colu, načež obratem stanici opouštím do bezpečné vzdálenosti, abych nepohoršovala nedejbože poblitím se. Po kiláku blinkání rozcházím, a za mnou se s hlasitým "Maruško, seš to ty?" vynoří Karel. Nojó, už mě začínají dobíhat I závodníci z nejkratší trasy. Karel si sviští pro prvenství na 33 km, krok s ním neudržím ani 5 sekund. Už jdu jen krásnou a prosluněnou přírodou, to, že mě u posledního lesa málem přejede jelen jako slon, už beru spíše jako halucinaci z nedostatku cukrů, soli, hořčíku, možná i IQ a jiných mineral. V Cíli se hroutím s časem lehce pod 8 hodin. Mission completed. Bohužel s příchutí zklamání. Vím, že kolem Vltavy je spousta krásných mist, a taky vím, že jsou to kopečky krátké a rychlé, zase jsem jednou dostala lekci, žádný odpočinek v kopci jako v Beskydech se nekonal a musí se makat, proto se skláním před všemi borci a borkami, kteří letošní Slapy Trail Maniacs dokončili v tak úžasných časech J