PVLH24 - 18 Prominentních vrcholů Lužických hor za 24 hodin

Odpadly plány na víkend. Nechce se nám už cestovat nikam do Alp nebo Tater...co takhle jednou zůstat doma? V Janově se běží 19 km...achjo, to zas budou bomby, nemám ráda rychlé závody. Vymýšlím jiné pádnější důvody k efektivnějšímu tréninku, ke všemu na Stravě Tomáš furt provokuje nějakým PVLH, co to jako je? Robert už něco zmiňoval. Po ránu se nudím v práci, tak gůglím. Aha. Hmmm. No tyjo. Ještě žádná solo žena? A co kdyby? Já? V Lužických horách jsem ještě nebyla, v Liberci bydlím teprve od léta a vrcholky jsem zatím zkoumala jen z Ještědu...

Moje idea: Přijet do Stožeckého sedla autem a vyrazit. Vodu si vezmu ze studánek za svitu měsíce, jíst budu při houkání puštíka borůvky a maliny, ráno si na horské chatě sednu ke kávě při východu slunce, oběd si dám v hostinci u cesty s usměvavými turisty a jako znovuzrozená s american smile protnu 18. vrchol, nad západním hřebenem se udělá duha a přiběhne ke mně stádo barevných jednorožců! S radostí to doma ohlásím Robertovi, že mě v neděli, až vstane, může přijet vyfotit. Zadíval se na mě dlouze a vážně. Asi jsem mu právě změnila plány na víkend...

• 1. Sokol I. - Zřícenina hradu...tady jsem pochopila, do čeho jsem se to vlastně namočila. Na vrchol několik cest, vybrat tu správnou a ušetřit metry je spíš pro věštce než běžce...Na vrcholu spal nocležník, ohniště ještě hřálo..
• 2. Popova skála - jediný vrchol, který jsem dříve navštívila...zjištuji ale, že zřejmě z druhé strany, proplétám se skalními útvary a nemůžu najít kýženou vyhlídku. Když z ní konečně scházím, špatně nasměruji sestup místo na západ na jih, musím tam tedy traverzovat houštím na původní pěšinu...Když se zpětně koukám na záznam, tak to byl solidní kufr.
• 3. Hvozd - po proběhnutí Německem, ztrátě papírové mapy, přelézání ohrad dobytka, nahánění pár vyplašených jezevců...se nahoře převaluje mlha, vlastně nevím, kde je vrchol, do kříže skoro vrazím!
• 4. Plešivec I. - přicházím podél hranice, rychlovka vrchol...dokud se na horním plácku neštrachám v mlze a popadaných stromech a nehledám nějakou tyčku, kámen pro fotku..
• 5. Luž - z Plešivce to beru rovnou podél hranice...jen nad Dolní Světlou se ztrácím v nepropustné houštině, vybíjí se mi hlavní čelovka...natrefím na kousek německé červené a pak už jen následuji hraniční kameny až na vrchol...ten opět marně hledám v mlze...sestup byl adrenalinový, sešla jsem do suťoviska, opět traverz, z Německa jsem zpět na hřebenovce. Dochází mi voda a křišťálové studánky nikde. Prameny zůstaly zakresleny na ztracené mapě...Podél hranice se v lese povaluje pouze větší množství odpadků.
• 6. Pěnkavčí vrch - celkem easy, těším se už na občerstvení a hlavně doplnění tekutin ve Stožeckém sedle pod vrcholem, dochází druhá čelovka. Po občerstvení v bříšku jako pokojíčku.
• 7. Jedlová - příjemné stoupání, obloha se lehce prosvětluje...troufám si na zkratky a končím v suťovém poli pod vrcholem...v mlze opět tápu...dole bloudím na silnici s podchodem železnice.
• 8. Plešivec II. - za svítání, pěkný vrchol v růžovém hávu, než zjistím, že jsem vyrušila od snídaně stádo divočáků, pěkný budíček a navíc se rozutekli tam, kam mířím...dole traverzová cesta, která je necesta, možná kdysi..zapadaná, rostená, než se proderu konečně do Rybniště, kde parkuje Robert. Zpět po té červené by to možná bylo rychlejší a bez divočáků. Káva, mňam.
• 9. Široký vrch - milý kopeček, běhatelný, který ale neběžím...pod vrcholem pěkná skalní vyhlídka a hledání cesty v houští...lehce trudomyslním...Do Chřibské se to snažím vzít napřímo, zakopávám o spousty hřibů pravých (!!!) níže je les protkán ostružiním a houštinou (romantika za sběru lesních plodů dávno opadaných), au, než se objevím na kravské pastvině...v obci mě zachraňuje můj safety car.
• 10. Chřibský vrch - posilněna, prohřátá slunečními paprsky pokračuji moc hezkým lesem protočit se na prudší kopeček. Odhaluji chybu v navigaci a zkouším na další vrchol jinou trasu.
• 11. Studenec - nová cesta byla příjemná, nohy už bolí...zdá se mi to, nebo ty kopečky získávají na obtížnosti? Dolů to opět stříhám prudkým lesem, než se dopletu k hlavní cestě a železnici.

• 12. Střední vrch 80.km - přebrodila jsem říčku a dávám se do stoupání, čekala jsem malý kopeček, ale celkem se táhne a na závěr pěkné lezení. Za ten výhled to ale stálo. Asi nejhezčí kopec dne. Nahoře smutně odmítám pozvání na pivo od kochající se skupinky výletníků...Ještě 30 km chlapci...Dole u cesty za železnicí Robert a zmrzlina s kávou 😊
• 13. Javor - nevypadal tak zákeřně, ale pravdou je, že druhá půlka mě nachytala a zkratkama napřímo jsem si zavařila...v dálce se zatahuje, možná hřmí...lehce panikařím, nevím kudy dolů, všude skály, popřípadě hlučící těžká technika.
• 14. Sokol II. - Další z mnoha nepovedených zkratek, jednou smrčí, pak potok a na závěr močál po kotníky...toužím po silnici a jdu někam nahoru, než na ni narazím. Na Sokol II. Jsem zakopávala o spousty hřibů pravých. Vrr. Můžu se jinak spokojeně za pravidelného čvachtání v botách drápat na kopeček. Začíná poprchat, vymýšlím nepromokavá opatření, která nemám. Hlavně ať mi nenavlhne mobil a powerbanka na zádech.
• 15. Velká Tisová - Prší a obtížně se kouká na mapu. Jdu raději po cestách. Na suťovisku potkávám Roberta v běžeckém..lítá tu už podruhé, poprvé se tu rozflákal na kamenech i s telefonem (KO) a neměl by mi dát jak vědět. Nahoře v dešti něco vyfotím a společně seběhneme dolů k rybníčku, za Robertova posměchu na moje botové čvachtání...dole je zaparkováno auto. Zatímco se dole posilňuji, suším a zahřívám, dávám dobít hodinky, přes autonabíječku to prej bude rychlejší...Kiks, hodinky se najednou úplně vyply! Panikařím, nejdou mi znova spustit, zobrazují pomatený kurzor i načítání. Co teď? V mobilu mám jen Stravu. Spouštím stopování. Hodinky hážu na záda a uvidíme. Nemám ani chuť se přezout do suchých bot. Potemělo.

• 16. Velký Buk - mlžno, krápění, šero. Vzala jsem si jen slabší čelovku, Já vůl. Stihnu to? Zase se mi běží fajn, pod každým smrkem, kde je sucho, kontroluji zda jede appka, i odbočky v mapě.

• 17. Točím se na Malý Buk. Traverzování nevydržm a vydávám se strmě vzhůru. Já hloupá. Bloudím v houštině, než se vysekám musím se ještě vydrápat nahoru. Konec toto. Mozek už jede vyloženě na mód "survival než přijde tma a sežerou tě lišky". Dolů hledám cestičku k silnici pod Klíčem. Jedna špatná odbočka a pak ještě zatoulání na Medvědí vrch. Achjo. Na silnici se uklidňuji.

  18. Klíč - sedlo pod Klíčem už spěju do nirvány. Nahoru jdu klidně po červené, obdivuji kameny a těším se z toho, že za světla snad stihnu vše. Čelovku nasazuji až na hlavní silnici dole, než doběhnu k zastávce ve Svoru přesně v 16:55.
  
• Hodinky Garmin Fenix 3 mě bohužel zradily na 98.4 km po 16 hod a 45 min. Chyba byla zřejmě v napájení autonabíječky, která způsobila drobný reset a způsobila lehké komplikace :)) Přes powerbanku se v batohu ještě nějak oživily a zaznamenaly ještě dalších 7,7 km pod Malý Buk. Aplikace v telefonu jela až do Svoru, ukazovala 14,1 km od rybníčku, ale neznámá erupce na Slunci způsobila, že aktivita se sice nahrála, nicméně ze Stravy zmizela kamsi do černé díry a oficiálně se ukazují pouze záznamy z hodinek, kde bohužel závěrečný Klíč a doběh do Svoru chybí :( I tak jsem se za shovívavosti oficiální komise PVLH24  stala první žena, která výzvu 18 vrcholů zdolala sólo v oficiálním čase 19 hod a 33 min. Tímto moc děkuji za pochopení.
  
• Dále děkuji příteli Robertovi za neúnavný support, za kávu a zmrzlinu pro kterou jel do Nového Boru, za hůlky Leki Micro Race, bez kterých bych se na Javor škrábala ještě dnes a děkuji i Scarpa Czech za nezničitelné boty Scarpa Neutron 2.0, bez kterých si už těžký terén nedovedu představit :)
• Odkaz na mou nekompletní trasu, kufrování a tak zde a zde.